Posledni a ten nejzásadnější den v Africe

 

 

Posledni a ten nejzásadnější den v Africe

Ráno se chystáme na výlet, na posledni chvili ho měníme.

Přece jen zvířátek už bylo dost. Ukecávam kluky ať jedeme na místní farmu a podíváme se jak žijí lidé z kmene herero. To také nabízí náš hotel. Samozřejmostí je průvodce, jedeme prašnou cestou a v tom zahlédneme paní u cesty. Poprosí nás zda ji muzeme vzit do nemocnice vzdálené 9km. To je pro nás samozřejmost. Takže náš plan se trosku změní, zastavujeme na farmě kam máme pak jit a omlouváme se že přijdeme později. Ve městě nám průvodce řekne že v planu naši cesty je i návštěva místních dětí, školky která je dotována německou nadaci. My se ale ptáme jak vypadá škola co žádné dotace nema???

A on řekne že nás tam tedy vezme.

 

 

Napadá mě koupit nejake dobroty, na to ale řekne že jak dobroty by bylo lepsi koupit sešity a prostě věci dulezite pro učení. Takže děláme nálet na místní papírnictví a kupujeme vše co je potřeba. Pravítka, sešity, kružítka, gumu a knihy

Při příjezdu do školy jsou deti venku na dvoře, zrovna je přestávka takže si venku hrají. Sedi zde i učitelky, za nimi nas průvodce bere a ukazuje jim krabice s nákupem. Řeknou kam a co je potreba. Při vstupu do prvni třídy mi do očí padne hned několik vjemů. Vetsina deti nema ani boty, aktovky jsou několikrát sesite a o obleceni ani nemluvit. Uniformy jsou jim velke o min dve čísla. Proto tu ale nejsme, chceme jim zpříjemnit den, protože tak jak moc deti u nas touží po mobilu a tabletu.tak stejne září oci dětem tady když vidi pastelky a sešity. V prvních třídách rozdáváme darecky jen tak.

Ve třídách od 3 už je ale vše hrou. Vsichni mluví anglicky takže neni problem ji vymyslet. Třeba v mem pripade se představím řeknu jak se jmenuji, kde žiju a mé koníčky Pak se musejí přihlásit a zopakovat to co jsem řekla.

Kdo to řekne dobře dostane balíček potřeb do školy. Ve škole zůstáváme asi 4h a pak se vydáme na oběd. Zase ale žádná restaurace ale pěkně po jejich. Dáma sedi na zemi a v hrnci vaří maso a kaši. Musim říct že to bylo skvělé.

 

 

Zbytky jidla se rozdávají lidem okolo a kosti? Hodi se psům. Prostě talíře se vracejí čisté a beze zbytku. Nechci ve Vás tímto článkem budit lítost. Ani ze sebe dělat samaritanku. O to mi Vubec nejde jen chci ať si každý vážíme vic toho co máme. Protože nemusi Vaše deti chodit každý den do školy 10km, na boso Nemusime se bát že dnes třeba nebudeme mit co jist a ani sedet u silnice už třetí den a doufat že dnes už nás někdo do té nemocnice vezme. Ne my máme všechno, žijeme si v blahobytu a máme se skvěle. Já jen vím a muzu řict jedno, každý by tohle měl vidět a věřím že si pak budeme všeho víc vážit. Já určite.

Děkuji našemu průvodci že nám věřil, mohl mit velké problémy od šéfa. A přesto nám tu pravou Afriku ukázal. To byla ta správná tečka na závěr.

 

Ps: Myslíte si že farma se konala?? Ne, tu ponecháme pro jiné turisty.

 

 

 

 

 

Celé odpoledne pak nemám myšlenky na nic jiného jak malá prťata, to je jasné, zanechá to v nás nesmazatelné stopy a vidím i na klukách jak přemýšlí, jak bychom jim mohli víc pomoci. 

Odpoledne nás čeká další silný zážitek a tím je, stopování bílých nosorožců, jistě víte že na světě je jich díky pytlákům už jen pár:-((

A ještě ke všemu se dost špatně se rozmnožují:-(

 

Cesta buší je náročná ale náš průvodce nám říká že nepůjdeme daleko, počkat my jako půjdeme?? pešky?? Budeme jim koukat z očí do očí??? Ještě že v Africe už mě nic opravdu nepřekvapí. 

Asi po 20min plazením se na nás mrkne a ukazuje ať jsme opravdu potichu, šeptá jak se máme chovat.

A najednou tam jsou, tři, jeden samec a dvě krásky. Já netušila ani v nejmenším jaké pocity budu mít. Byl to strach, respekt, nadšení a dojetí. 

proboha, stojíme pár metru od zvířete, které je tak majestátní a dokonalé. Nebezpečné a přitom ....jaké slovo dodat?? Každý by jistě řekl něco jiného.

 

A tímto výletem náš pobyt v Africe končí, nepsala jsem Vám každý den, vybrala jsem to co jsem si myslela že by Vás mohlo zajímat. Bylo toho tolik, tři týdny plné zážitků, ze kterých budu čerpat ještě tak 6měsíců a já díky téhle dovolené vím, že už nebud chtít nikdy jen tak ležet na pláži. Budu chtít zažívat jiné dovolené, jasné na tři dny se plácnout na pláž, proč ne ale pak musím poznávat svět, přesněji chci.

 

Skoro brečím když píšu tahle poslední slova, věřím e Afrika změní každého, mě určitě změnila.

 

Mám Vás ráda, děkuji že nás čtete Kiss, Vaše Jana

 

PS: Ne a nemám PMS syndrom:-)))

 

 

 

 

 

Komentáře  

0 #2 Terka 2017-02-14 20:47
VÍM ŽE NECHCEŠ jANIČKO SLYŠET NIC O TOM JAK JSI ÚŽASNÁ....ALE TY JSI ÚŽASNÁÁÁÁÁÁÁ
Citovat
+1 #1 Markéta 2017-02-14 18:28
Krásné fotky, budeš plná zážitků.

http://marketatrpisovska.blogspot.cz/
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Jana Janata

Stay with me Jana

Follow us

 

Shop

Photographers

Mickey Grab

 

Alan Homolka

Partners:

  

Copyright Love fashion © 2015. All Rights Reserved.